Jdi na obsah Jdi na menu
 


KAŽDÝ DEN NENÍ POSVÍCENÍ

24. 10. 2010

"Každý den není posvícení......." a bohužel,jak říká náš páník dovětek k tomuto rčení,"občas musí být i pouť...." nebyla ani pouť!!!


Po dlouhé době jsme vyrazili pouze v holčičím složení na trénink na "domovský cvičák".Vivinka na kurz základní poslušnosti,Ascha na trénink závoďáků a Simča coby fotodokumentarista.

 

Obrazek


S Vivčou poslušnost u nohy moc necvičíme,spíše se zaměřujeme na výstavní chůzi,ukazování zoubků a postoj,ale i přesto si myslím,že na tom nejsme ani s poslušností nejhůře...přivolání rychlé,sed,leh,stůj dobré a pouze s odložením na větší vzdálenost máme trošku problém...ale to dohoníme.Vivinka je trošku hyperaktivní a nechce se jí nečinně sedět,takže si myslím,že s věkem se uklidní a odložení vyplyne,tak trochu samo.

 

Obrazek

Překážek jako kladiny a áčka se nebojí a statečně vyšplhala až na vrcholek,ale při sestupu začala série našich dnešních malérů.Rozhodla se seskočit od horní poloviny až na zem Až mi zatrnulo.....zlámaná noha mohla být co by dup.Ale jinak dobréé.Sice jsme opustili skupinku cvičících dříve,protože se mi Vivča začala zdát unavená a přestala být tak pozorná,ale skoro po třičtvrtě hodině cvičení je toho až až.

 

Obrazek

Doma cvičíme tak deset minutek a za další hodinku zase něco málo a tak......a také se mi cvičení v kurzu "tak trochu nezdá"....možná na to jdu moc vědecky,ale spousta knížek,časopisů a článků nejen o výchově co jsem přečetla,mi nedovolí jednat jinak.
Možná (asi spíš určitě) dělám ve výchově rozhodně spoustu chyb,ale nevědomě a s myšlenkou,že to dělám správně.Každý z našich čtyř psů je naprosto odlišná osobnost (stejně jako naše lidská mláďata) a musíme na ně trošku jinak.A tak si budu raději vybírat ze všech "pravd a zkušeností" to,co se mi pro nás zdá nejvhodnější a nejlepší pro tu danou situaci a psa.....Myslím,že tento kurz nás může bohužel obohatit jen kontaktem s cizími psy........

 

Ale v tuto chvíli jsem byla vlastně ještě úplně v pohodě....tedy do doby,kdy se mě "jedna paní od sporťáků" s velmi pohrdavým pohledem upřeným na Vivču zeptala"no co to je?".....že by to mohl být pes asi vůbec netušila......!!!!

 

Jsem zvyklá na reakce lidí,kteří se buď od srdce smějí a říkají...jéžíši to je ale ošklivý pes,to je ale opička,ten je srandovní......a ti druzí se zase rozplývají a říkají....jéžíši to je mazlík,to je správný čumáček,ten je krásný,boží......no prostě jsou unešení.....

 

Obě dvě varianty mi přijdou normální a někomu se samozřejmě líbit nemusí.Není to pes pro
každého...člověk je musí milovat na první pohled,zrovna jako před lety já,když jsem vůbec nevěděla,že je to nějaké plemeno,ale prostě jsem "ho" strašně chtěla,po prvním setkání v obchodě,kdy na mě kulil svá velká kukadla,pacičky si opřel o stehna,koukal na mě jak na svatý obrázek a natáčel hlavu ze strany na stranu. A to bych dala skoro ruku do ohně za to,že kdyby mi den dopředu někdo nabízel nějakého psa,naprosto klidně bych odmítla a řekla,že žádné chlupy do baráku nechci.......

 

A když navíc člověk pozná tu báječnou povahu a zvykne si na to,že má nohsleda,který čeká vedle záchodové mísy a nebo kouká opřený o vanu,kdy že už z té divné věci zase páníček vyleze.......nemůže už bez grifonka prostě být.

 

Ale s takovým opovržením beze slov jsem se ještě nesetkala a na ten pohled zlého člověka nikdy nezapomenu!!!!!Proti tomu nemám obranu a velmi mě to mrzelo...copak jediný chytrý a nejlepší pes na světě je německý ovčák.......?

 

 

Ale to už začínal náš trénink,takže "ta ošklivá věc co není pes" šla do auta a stavěli jsme parkur.

24 překážek a poslední čtyři do kopce......pár pastiček a trošku motanice......nemohla jsem si to nějak zapamatovat už od začátku a šla na to raději hned první,než to zapomenu.....

Bohužel hned po druhé skočce  Ascha v plné rychlosti narazila do mé stojící nohy. Přímo svojí hlavinkou do mého kotníku a začala hystericky brečet...ale divně se u toho kroutila a křivila tlamičku.Můj pesimismus mi hned říkal...otřes mozku,zlomený krční obratel,krvácení do hlavy,v lepším případě vyražené zuby...ale ta kouska zdravého rozumu vzala Aschu hned do ruky a na start a hned jsme to skočili znovu,aby se nebála......naštěstí jí opravdu nic nebylo,ale za to nás zastavila Lucka trenérka,a že prý mám k páté skočce couvat a odkrýt jí až na poslední chvíli a ruku na zem a odlákat jí od díry do tunelu,která se nabízela asi 50cm od skočky,do té vzdálenější druhé díry......na takový balet nejsem zvyklá a najednou jsem vůbec netušila,kde jsem a kam mám jít potom.Aschu uklidit a půjdete po všech znova.......zněl povel.....zkoušela jsem si to mezi běhy ostatních několikrát projít sama,ale správnou dráhu této sekvence tímto způsobem se mi pro mé tělo a hlavně hlavu nepodařilo objevit.Ascha mezitím vzteky rozkousla v přepravce protiskluzovou podložku,tak naštvaně,že na ní byly až fleky od krve......

 

Nakonec jsem si musela jít po svém a točit se až za skočkou......ale stejně jsem si byla celou dobu nejistá kam běžet a dělala chyby.....byla jsme uvnitř vzteklá a když se Asche již po několikáté nepovedl náběh ani do slalomu,pochopila jsem,že je čas hodně Aschulku pochválit a utéct z parkuru......

 

I když jsem nechtěla,určitě ze mě Ascha tu nepohodu také cítila.A já vlastně nevím,proč
se trápit setinami sekundy navíc,kdy Ascha neskáče těsně okolo bočnice v parkuru o tolika překážkách a proč se to nezačít učit třeba na třech.......nebo prostě na začátku tréninku neříct o čem,že to vlastně dnes bude a procházet to od začátku tak.......Tím nechci každopádně nikomu nic zazlívat nebo radit,ale prostě to tak cítím......

 

A tak mě vlastně napadlo,že pokud se takhle jako já,cítí na parkuru pes opakovaně,nemůže už potom nikdy běhat s radostí,s chutí a být tam prostě jen tak pro radost...možná potom začne z parkuru i utíkat.....!!!!!Jako včera já.......

 

Vlastně jsem byla potom nakonec ráda,že jsem od toho utekla a zařekla jsem se,že příště už nebudu dělat věci co mi nesedí a nevyzkouším si je nejdříve pořádně "na sucho" bez Aschy.

 

A tak jsem si dnes tak zpravila náladu v lese,kdy holky běhaly v té spoustě krásně barevného listí,rychlostí takřka kulového blesku a viděla je,jak jsou šťastné........a jak dovedou být velmi hbité a rychlé........

 

Baccoušek je pouze pozoroval z povzdálí,protože správný gentleman neřádí a chová se decetně a Gesinka bohužel musí v lese na stopovačce,protože její lovecké vášně jsou veliké a srnek a zajíčků mnoho........ale i tak jsem si to všichni užili rozhodně více jak včera.

 

A pár fotek z kurzu poslušnosti od Simči.........