HAVLOVICE U ÚPICE

                                 rozhodčí : Alice Glöcknerová

Do Havlovic jsem se opravdu těšila,protože minulé závody se mi moc libily a to i přes déšť,který nás tenkrát provázel......

Krásný plac na parkur a výborná organizace havlovických Sultánků přiláká vždy spoustu lidí a většinou je plno brzy před uzávěrkou,takže mě celkem překvapilo,že tentokrát byla místa ještě volná....Dokonce měli Sultánci zakoupenou i licenci na přímý přenos závodu MS FCI a tak jsme měli po celou dobu aktuální informace,jak se daří naši reprezentaci.....a mohli fandit.

 Po ránu byl anglický trávníček na parkuru ojíněný ranním přímrazkem tak silně,že se v kopačkách hromadily sněžné hroudičky,proto jsme všechny pejsany nechali tentokrát v autě u Martiny v teplíčku.Martina opět dělala pro Péťu a mě autobus se svým prostorným Sharanem a patří jí opět velký dík.Martino moc díky!

No a později musely být moje malé holky pěkně zachumlané,aby mi nezmrzly.....

S Aschou jsme zahájily závodní pohyb na parkuru a jako úplně první zaběhli ranní jumping Alice Glöcknerové-zvané sluníčkové-,který se ale vůbec netvářil jednoduše.Při prohlídce jsem ani neřešila nástrahy vedlejších překážek a jenom stále chodila do kola,abych si trať zapamatovala.

A tak možná proto,že jsem nic neřešila a moc nepočítala s doběhnutím daly jsme to čistě a opět s tím krásným pocitem souhry a jasnosti jako v Boleslavy.I když mi bylo jasné,že náš čas nebude asi na bednu a předběhnou nás rychlostí prtíci a šeltičky,byla to pro mě další soukromá výhra.A když mě ještě Alice s Petrou a Martinou řekli,že se na to dalo dívat a bylo to docela hezké završilo to můj pocit blaha.

Z druhého místa ve zkoušce SA1 jsem takovou radost již neměla,protože to prostě nebylo ono i když byl zkouškový parkur zase daleko jednodušší než ten první a s jedním odmítnutím do tunelu to nebyla žádná tragédie,ale neběžely jsme běh na stejné "vlnové délce"......a tak jsem paradoxně z nejlepšího umístění dnešního dne měla nejhorší pocit.

Odpolední agility byla zase pěkná motanice na parkuru a opět jsme se s Aschou našly a vymotaly bezchybně...tedy opět čistý běh a zase radost.

         celkově :   jumping - 7.místo z 17 týmů

                          zkouška SA1 - 2.místo ze 4 týmů

                          agility - 6.místo z 17 týmů

Odjížděli jsme domů s tvářičkami pěkně červenými od podzimního větříku a sluníčka a hlavně moc spokojení.Nejdříve jsem sice po cestě zvažovala možnost,že se dohlásíme i na neděli,ale po příjezdu domů,kdy Vivinku,která nám na závodech dělala společnost,přepadl kašel,mě utvrdilo mé rozhodnutí neděli vynechat.

Rozhodla jsem se,že chci zakončit letošní agilitní sezónu s krásným pocitem z dobře zaběhnutých běhů a s radostí,že jsme snad letos pokročili o kousek kupředu.I když se třeba ještě pro nějaký závod letos nakonec ještě rozhodnu,tak v plánu akcí to nemáme.

A tak jsem si vlastně přes sebe i uvědomila,jak velmi je pro psa důležité,pokaždé.....i když se to zrovna nepovede,ale to on přeci nemusí vůbec vědět....odcházet z parkuru s hezkým pocitem,aby se mohl na příští běh zase moc těšit.......

Takže holky,kluci nejen z Jičína dík za celou letošní agi sezónu na závodech i trénincích (i když ta tréninková sezóna ještě zdaleka nekončí) kdy jsem si s Vámi a Vašimi pejsany užila spousty báječného času.......mám z toho ten samý pocit jako Martina ve svém článečku ze závodu na konci........

                                         ........že bych také měla přemýšlivou?

                                                                           ......je to nakažlivé Martino?

                         .......asi ne,ale tenhle pocit prostě a jednoduše k tomuto sportu asi patří a kdo ho nemá ať radši sedí doma a nemá za přítele,tak báječná stvoření jako jsou psi!!!!!!!